VLADIMÍR RENČÍN – HUMOR, KTERÝ HŘEJE
Napísal: Ivan HANOUSEK / Česká republika
Dobrý kreslený vtip nemůže být obyčejný. A nemůže být starý. Na rozdíl od anekdoty tady neplatí, že čím starší, tím lepší. Ani autor kreslených vtipů nemůže být obyčejný. Starý být ovšem může. Dokonce být starý musí.
Tato slova zde padla před osmi lety, kdy jsme otvírali výstavu Vladimíra Jiránka. A přišla i pointa: Vladimír Jiránek je dobrý starý autor dobrých nových vtipů.
Jiránek už není mezi námi a také druhý z velkých karikaturistů moderní doby, Vladimír Renčín, nás nedávno opustil.
A také Vladimír Renčín je dobrý starý autor dobrých nových vtipů. Proč zde neříkáme, že byl, ale zůstáváme u tvrzení že takovým autorem je?
Stačí se rozhlédnout po této krásné galerii. Renčín je tu s námi i nadále. Právě dnes, 6. 12., zde s námi oslavuje své 76. narozeniny, byť takzvaně nedožité. Máme ho tu v plné parádě, v dostatečném množství… vlastně v optimálním výběru z díla, aniž bychom se jeho tvorbou zahltili, respektive jeho humoru přejedli.
S Jiránkem si byl Renčín v šedesátých letech nejblíž, jak osobně, tak tvorbou. Dnes už by se to nestalo, ale tenkrát si je lidé pletli, když si říkali: Viděl jsi v Mlaďasu toho nového Jiránka? … pardon, Renčína. Oba byli onou „novou vlnou“ českého kresleného humoru, přesněji „výtvarné publicistiky“. Tento termín totiž lépe vystihuje povahu tvorby, která reagovala na aktuální dění a to šlo jen v periodickém tisku. Přitom ani jeden neměl výtvarné vzdělání, a oba měli své vzory až v Paříži…
Víte, kde se Pražák Jiránek narodil? V Hradci Králové! A víte odkud pochází zarputilý Hradečák Renčín? V Pečkách. Dnes se už oba nacházejí ve stejném prostoru a my – coby pozůstalí – jsme hrdí na to, že jsme se s nimi od počátku znali, že jsme hltali jejich vtipy, a můžeme si listovat v jejich knížkách.
A také – jako dnes – můžeme si vychutnávat Renčína v originále. Sluší se proto poděkovat rodině, jejíž pochopení bylo pro tuto výstavu základním předpokladem – mohli jsme si dokonce pro tuto chvíli zapůjčit i autentické předměty z umělcova pracovního stolu. Díky! Vladimír Renčín se těší od 80. let minulého století až neuvěřitelné popularitě. Počtem návštěvníků nepřekonatelné jsou tehdejší výstavy na Staroměstské radnici. I zástupy před pražským knihkupectvím, kde Mirek podpisoval zrovna vydanou sbírku vtipů. Album bylo rázem vyprodáno a přitom mělo náklad, o němž se dnes nakladatelům ani nezdá.
O autorovi a jeho díle, už bylo napsáno mnoho, ve zhuštěné podobě si můžete základní fakta přečíst v katalogu i na úvodním panelu výstavy.
Co se jen čísly vyjádřit nedá, je Mirkova povaha, jeho přístup k životu, k lidem. Ale také k rybám, s nimiž trávil – tedy jen z břehu – tolik milované společné mlčení. A ještě přístup k vínu; ani u sklenky však nejuchal, spíš spokojeně mlčel. Také ticho antikvariátu s objevenou knihou v ruce mu sedělo. Zároveň tato místa byla i prostředím jeho nápadů.
Řadu z nás, co jsme s Renčínem spolupracovali, moc zajímalo, jak se asi popere s publikováním v době, kdy lze kreslit a psát všechno. Vždyť jeho popularita byla spojena s onou „typicky českou“ podpovrchovou kritikou, o které soudruzi jistě tušili, ale pořád nevěděli, co s tím… Na počátku normalizace to vymysleli – Renčín měl problém pro nepovolené publikování v západní cizině a také ho neminuly návštěvy estébáků. Přitom šlo o vtipy beze slov do vědeckých periodik.
Hned od ledna 1990 se ukázalo, že Renčínův způsob mírně rýpavé, ale v zásadě neportrétní karikatury funguje dál. Na dialozích, či na mudrování obyčejných českých figurek postavený humor, je stále účinný – vždyť lidská podstata zůstává. Je nadčasový. Sedí v době svého zrodu i po letech. Nejen baví, ale i těší… a hřeje.
Věřím, že to bude platit i nadále. V tom je dobrý humor oproti sebeostřejší satiře ve výhodě. A proto jsme rádi, že tu právě dnes je s Vladimír Renčín s námi.
Ivan HANOUSEK
(autor článku je renomovaný český novinár, spisovateľ, znalec kresleného humoru, popredný teoretik umenia cartoons, editor časopisu e-GAG)
* Písané pre katalóg výstavy “Vladimír Renčín” v Galérii Smečky v Prahe
*****
Plagát výstavy Vladimíra Renčína
*****